Reportáž ze semináře Moderní pěstounství

Zmenseny HAM92767

Cílem semináře Moderní pěstounství rozhodně není udělat ze všech účastníků pěstouny – ani je všechny od pěstounské péče odradit. Naopak, vzdělávací odpoledne má pomoci každému k vlastnímu zodpovědnému rozhodnutí, jestli se na tuhle těžkou práci hodí.

Spokojené dítě dělá spokojený pěstoun

„Proč se někdo chce stát pěstounem?“ ptá se Martina skupiny a vzápětí píše na tabuli důvody, které účastníci rychle vymýšlí: obrovská smysluplnost, touha pomáhat, pocit naplnění, vděčnost za svůj život, přesah, pěstování reálných hodnot nebo třeba neschopnost přijmout nespravedlnost.

Různorodost odpovědí odkrývá i odlišné motivace, proč vůbec účastníci na seminář přišli. Někdo se v oblasti pěstounské péče teprve rozkoukává, jiný si chce utřídit informace získané z internetu, další, jako třeba bývalá zaměstnankyně neonatologického oddělení, chce pěstounskou péči propojit se svými profesními zkušenostmi. Nejdále jsou ve skupině manželé, kteří si chtějí vzít co nejdříve do dlouhodobé péče dvě holčičky z dětského domova.

Lektorka Martina stáčí diskusi k odpovědi jedné ze dvou dobrovolnic Dobré rodiny, které si na seminář přišly doplnit vzdělání. „Všechno, co jsme teď dali dohromady, spojuje touha naplnit naše vlastní potřeby. JÁ chci pomáhat, JÁ chci dělat něco smysluplného, MNĚ vadí nespravedlnost,“ vysvětluje. „A to je úplně v pořádku, naše vlastní přesvědčení a odhodlání je pro dobré pěstounství klíčové. Ale musíme si uvědomovat, že pokud se staneme pěstouny, přijde k nám dítě, které má zase své potřeby. A abychom byli dobrými pěstouny, musíme tyto jeho potřeby plně vnímat.“

Během řeči maluje Martina dva vzájemně se protínající kruhy. „V jednom kruhu jsou naše potřeby a ve druhém potřeby dítěte. Nebezpečí je, aby náš kruh nepřekryl kruh dítěte. Co nám může pomoci, aby se naše potřeby nepřeklopily na dítě?“ obrací se znovu na účastníky. Na odpovědi se brzy shodnou: aby pěstounství mohlo dát dítěti stabilitu, musí být stabilní sami pěstouni. Převedeno na potřeby, pěstouni musí mít ty své naplněné tak, že mají přebytek, který mohou poskytnout přicházejícímu dítěti.

Nemůže mi přijít původní rodina dát domů přes pusu?

Teoretické základy doplňuje na semináři svými zkušenostmi přechodná (profesionální) pěstounka Daniela Hartlová. V péči má už sedmé miminko a s velkou upřímností se s účastníky dělí o svůj příběh. Přes radost ze své práce vypráví otevřeně i o nepříjemnostech a problémech. Ani ona ale nechce účastníky vyděsit, jen je pečlivě připravit na důležité rozhodnutí, jakou cestou po semináři pokračovat.

Odpoledne rychle ubíhá. Účastníci se osmělují a začínají se ptát na otázky, které jim během zpravidla několikaletých úvah běží hlavou.

Zná rodina, které je dítě odebrané, adresu pěstounů? Ano, ale případ, že by původní rodina pěstouna bez ohlášení sama vyhledala, pamatuje Martina snad jeden. Jak je vůbec možné vyrovnat se u přechodné péče s předáním dítěte? Emoce dítěte a nové rodiny jsou silnější než stesk. Jak dlouho trvá, než se mi dítě otevře? Děti s těžkou minulostí bojují s nedůvěrou nebo se otevření nikdy nenaučily, i při dobré terapeutické práci to může trvat mnoho měsíců.

Nad kávou a sušenkami je příjemná atmosféra, a tak některé otázky strhávají lavinu vlastních příběhů a zkušeností, se kterými se účastníci potřebují svěřit. Martina s Danielou odpoví na všechno a zároveň drží strukturu semináře, aby se stihlo probrat alespoň to nejdůležitější.

Nezapomeňte připravit i svoje okolí

Důležitým tématem je pro zájemce o poskytování pěstounské péče zapojení jejich vlastní rodiny. Daniela potvrzuje, že nároky nejen na pěstouny, ale i na jejich partnery, děti, prarodiče a vůbec širší okolí jsou vysoké. „Do chodu rodiny je to obrovský zásah a vy musíte dohlédnout, aby se vám pod rukama nerozsypala. Je přirozené, že ze začátku polevíte v pozornosti směrem třeba k vlastním dětem, ale nesmíte dopustit, abyste je přestali vnímat. Pak se stane, že vaše okolí začne brát přijaté dítě jako vetřelce, které mu vás ukradlo.“

Samotnou ji překvapila reakce jejího tehdy už dospělého syna. „Po třech dnech, co jsem dostala první miminko, za mnou přišel a řekl: „Mami, a nechtěla by ses starat taky o nás?“ Souhlasně přikyvují i oba manželé, kteří se chystají přijmout do dlouhodobé péče dvě holčičky. Přestože má jejich dcera už vlastní rodinu a malé dítě, také v její reakci na rozhodnutí rodičů byla znát žárlivost a obavy ze ztráty postavení „tatínkovy holčičky“.

Lektorka Martina všechny ubezpečuje, že je to normální. „Vaše zkušenosti jen dokládají, že je nutné pracovat i s dospělými dětmi. Při pořádání setkání pro vlastní děti pěstounů jsme nejdříve cílili jen na mladší děti. Pak jsme ale zjistili, že zájem mají i dvacetiletí nebo pětadvacetiletí, že zkrátka otázky a obavy mají úplně všichni,“ říká Martina.

Rodičovství není rovnou kvalifikací pro práci pěstouna

Nutnost důkladné přípravy zdůrazňují Martina i Daniela neustále. Na všechny situace se nepřipravíte nikdy, díky zkušenostem, o které se Dobrá rodina a další organizace dělí na seminářích, setkáních pěstounů nebo při odborných konzultacích, ale můžete velké části špatných kroků předejít.

Pěstounská péče je totiž úplně něco jiného než vlastní rodičovství. Přestože rodičovská zkušenost může být v poskytování péče velkým pomocníkem, jen to, že člověk sám vychoval dítě, není pro práci pěstouna kvalifikací. Jak ukazuje Martina, dítě přicházející do pěstounské péče se chová jinak než dítě narozené do vlastní fungující rodiny.

Pro příklad kreslí kruh rozdělený po čtvrtinách. „Na vrcholu je třeba hlad nebo jakákoliv jiná potřeba. Dítě hlad pociťuje, a proto pláče, aby přivolalo někoho, kdo mu přinese jídlo. Pak skutečně přijde maminka, tatínek nebo kdokoliv jiný, kdo na pláč zareaguje, a dá mu najíst. Kruh se tak uzavře spokojeností dítěte, jehož potřeba byla vyřešena,“ ukazuje lektorka.

Spolu s účastníky pak dochází k tomu, co se děje, pokud na signály dítěte nikdo nereaguje. Kruh se rozpadá, v dítěti vzniká chaos. Učí se, že o něj není zájem a že se vlastně ani nemá cenu snažit, svět je pro něj nepředvídatelný a své potřeby později neumí ani samo pro sebe formulovat. Právě to je důsledkem týrání, zanedbávání, nesprávných výchovných postupů nebo pobytu v ústavním zařízení bez blízké a pečující osoby. Pro správný vývoj dětí je důležitá blízkost, bezpečí a kvalita poskytované péče.

Deset nových podporovatelů

Seminář pomalu končí, a tak stejně jako desítky dalších témat zůstanou i problémy ohrožených dětí jen naťuknuté. Těžko totiž ve čtyřech hodinách popsat desítky témat, kterým se Dobrá rodina věnuje na samostatných několikahodinových seminářích. Martina proto nabízí možnost dalších kurzů a konzultací a vybízí účastníky, aby jeden po druhém zhodnotili dnešní odpoledne.

Někdo se rozhodne přihlásit do příprav, jiný pomůže jako dobrovolník a další se vrátí zpátky ke své práci a odejde ze semináře jen o něco poučenější. Všechny tyto role jsou ale pro budoucnost pěstounské péče nesmírně důležité.

Příští seminář Moderní pěstounství proběhne pod vedením Terezy Böhmerové 28. ledna v Brně, přihlásit se na něj můžete tady.

Kontakt

  • Dobrá rodina, o. p. s.
  • Klimentská 1246/1, Praha 1
  • IČ: 24286664
  • DIČ: CZ699004766
  • E-mail: mamdotaz@dobrarodina.cz
  • Telefon: +420 724 113 112 (po-pá 9-16 hod.)
  • Asociace Dítě a Rodina banner2 180x50

Dobrá rodina v médiích

Log in

create an account