Své druhé pěstounské dítě si přechodná pěstounka Andrea brala přímo z porodnice. Tehdy ale bylo holčičce už sedm týdnů. Její drogově závislá maminka si dala dávku ještě v den porodu a u miminka se dva dny po narození rozvinul novorozenecký abstinenční syndrom.

Bohužel holčička strávila s těžkými abstinenčními stavy v porodnici sama šest týdnů. „Když jsem přišla poprvé, sestřičky měly strašnou radost.Říkaly, že čekají každý den, až za ní někdo přijde,“ vzpomíná Andrea. S miminkem strávila v nemocnici nakonec deset dní. Holčičce se totiž znovu zhoršily minusové body, na které se měří stav abstinujících miminek.

Šest týdnů plných pláče a nespaní

„Doma to bylo hodně náročné,“ říká Andrea. „Holčička strašně špatně spala, hodně křičela a kromě toho měla další typické znaky abstinenčního syndromu – záněty močových cest nebo těžké průjmy, kdy jsme mohli přebalovat opravdu každých pět minut. Nejtěžší fáze trvala doma ještě dalších šest neděl.“

Miminko už nedostávalo opiovou tinkturu, na zklidnění při těžko zvladatelných stavech mu lékaři doporučili podávat glukózu. Andrea ji pohotovostně vozila i v kočárku. Na průjmy zase holčičce pomohl rýžový odvar, který poradila pediatrička, a všechny problémy postupně odezněly.

„V Dobré rodině jsem navštívila školení věnované novorozeneckému abstinenčnímu syndromu a moc mě potěšilo, když nám paní doktorka Fišárková potvrdila, že miminka s drogovou závislostí později nijak mentálně ani fyzicky nezaostávají,“ říká Andrea. Přála by si, aby se o syndromu více vědělo. S holčičkou se (byť jen několikrát) setkala s neznalostí lékařů a ujistit by chtěla i všechny rodiče, které se přijetí dítěte s takovou minulostí mohou bát.

Předčasný porod

Během své péče řešila Andrea také nízkou váhu miminka způsobenou předčasným porodem přibližně ve 36. týdnu. Kdy se holčička přesně narodila, zjišťovali porodníci až podle rýh na mozku, protože maminka v těhotenství žádné lékaře nenavštěvovala. „Váhu ale dohnal trpaslice zhruba po sedmi měsících. Odjeli jsme na tři týdny za synem do Francie a croissantky a těstovinky, to bylo jeho,“ směje se Andrea.

Pomalost soudů pěstounka nedokáže omluvit

Holčičku má Andrea doma už deset měsíců.Maminka podepsala souhlas v porodnici, ale pak už se nikdy neobjevila a najít se jí nepodařilo. Trvalé bydliště má na úřadě a navíc v jiném městě, než kam jí záchranka přivezla k porodu. „Je to šílené.Několik měsíců si jeho spis přehazovaly soudy v místě porodnice a v místě bydliště maminky. A když se konečně určilo, že rozhodovat bude soud v místě porodnice, po měsíci se spis znovu poslal dál – tentokrát na soud města, kde bydlíme my,“ trápí Andreu. Soud se nakonec bude konat v místě porodnice.

Pomalost soudů je věc, kterou nedokáže omluvit.O miminkách, kterým ubíhá tak rychle každý den, se rozhoduje mnohdy v řádu měsíců. „Jsem s beruškou hrozně ráda, ale pořád mám v hlavě, že to, co si s ním užívám já, si měli dávno užívat její máma s tátou,“ říká Andrea. I když ví, že předávání pro ni nebude snadné, nové rodiče své princezně přeje z celého srdce – a hlavně co nejdříve.

Kvůli zachování anonymity dětí byly některé detaily příběhu změněny.

Chcete si přečíst další příběhy našich pěstounů?